Červen 2009

Posázaví - Samopše

22. června 2009 v 22:07 | yaris |  Cyklosrazy
Včera jsme se vrátili s cyklosrazu v Posázaví.
Sraz připravil Ládínek a zúčastnilo se 13 cyklistů. Přesněji čtyři bajkeři a devět cykloturistů.
Ubytování zajistil Ládínek ve Sportareálu Samopše, což je dědinka nedaleko městečka Sázava a stejnojmená řeka nás provázela téměř po celou dobu tohoto krásného, kopcovitého a deštivého prodlouženého víkendu.
Dnem srážecím byl čtvrtek 18. června. Když jsme dorazili na místo činu, očekával nás již Ládínek a Marta a s Karlem. Postupně dorazili Švestka se Slávkem, Milena s Pavlem, Ligi, cami a vette a jako obvykle poslední a nejmladší účastník Kominík.
Začínalo se jako vždy ochutnáváním domácích dobrot, kterými se prezentovali všichni zúčastnění. A to jak v pevném, tak i v kapalném skupenství. Na stole se tak objevili slavné Podkrkonošské buchty od Švestky, caminy ekologické těstoviny, pekáč buchet Kominíkovic maminky i Milčina Tiramisa a spousta dalších dobrot. Při tom se diskutovalo, vzpomínalo a plánovalo až do pozdních nočních hodin.

V pátek ráno jsme po snídaní již nedočkavě očekávali, co nám Ládínek připravil. Již po startu ze Sportareálu nám bylo jasné co nás asi čeká. Ostré stoupání do 13% kopečka. V tomhle duchu se pokračovalo celý den. Buď nahoru nebo dolů. Většinou prudce. Na všech účastnících bylo znát, že jsou to již ostřílení cyklisté a že je nemůže jen tak něco překvapit. S naplánovanými kopečky neměl nikdo ze zúčastněných nějaký zvláštní problém. Hned na začátku se vytvořili dvě skupiny.
Bajkeři pod vedením vetteho s cami, ke kterým se přidali Ligi a Kominík. Prostě mladí a neklidní.
Mladí a klidní ve složení : Ládínek-Airline, Milena a Pavel, Marta a Karel, Švestka a Slávek, Milka a yaris se vydali pod vedením Ládínka směrem na Mrchojedy-Rataje a Podveky do Kácova. Ve zdejším pivovaru měli neplánovaně zavřeno, takže místo klobás a piva nás uctili jen kávou a ještě na nás poslali déšť. Počkali jsme, upíjejíce horké kafe, až déšť poleví a pokračovali přes Licoměrsko a Zdebuzeves kolem Sázavy do Českého Šternberka. Tady jsme si vše bohatě vynahradili v restauraci Parkhotelu. Usadili jsme se na terase s krásným výhledem na hrad, svlažili vyschlá hrdla a naplnili vyhládlé žaludky. I sluníčko nám k tomu svítilo, takže jsme se i částečně usušili. Po delší polední přestávce jsme pokračovali na Poříčko-Čeřenice-Bělokozly-Ledečko (nejdelší stoupání)-Mrchojedy a Samopše na ubytovnu. Mladí a neklidní, kteří se celý den potulovali po přilehlých lesích, dorazili do Samopší motoráčkem.

Poté, co jsme se osprchovali a povečeřeli, jsme se jali pokračovat tam, kde jsme předešlý večer skončili.

Graf páteční trasy


Sobotní ráno nás, navzdory předpovědi počasí, přivítalo poněkud nevlídně. Bylo docela zamračené a hrozilo každou chvíli deštěm. Vyrazili jsme přes Samopše a Mrchojedy krásným a dlouhým klesáním na Talmberk a Sázavu. Za Sázavou ve Stříbrné Skalici jsme se v restauraci Na Marjáně lehce občerstvili pivem či kávou a pokračovali do Chocerad, kde jsme se zastavili, abychom pozdravili naši kamarádku Táňu. Poté jsme dorazili do Ondřejova a ve zdejší restauraci jsme poobědvali. Když jsme se, jsa posíleni vydali na cestu, začalo docela hustě pršet. Rychle jsme se vrátili do restaurace a když po asi půl hodině polevilo, vydali jsme se na cestu. Někteří na známou hvězdárnu, někteří pokračovali po naplánované trase.
Po zhlédnutí největšího dalekohledu o průměru více než dva metry, zvaného Dvoumetr, jsme se vydali za zbytkem skupiny přes Senohraby na Zlenickou Hlásku. Zde v kiosku pod zříceninou jsme si dali pivo či kafe, někteří opékali špekáčky, nedbaje deště. Zatím co jsme se občerstvili přestalo pršet a mohli jsme vyrazit na cestu. Lesní cesta kolem Sázavy na Hvězdonice a Chocerady byla pěkně mazlavá a plná kaluží, nicméně příroda nádherná. Z Chocerad jsme pokračovali na Samechov a Bělokozly, abychom cestou dostihli uniknivši nám skupinu a vydali se v obci Bělokozly společně na pivo. A to již opět za svitu sluníčka. Z Bělokozel jsme pokračovali polními a lesními cestičkami řádně podmáčenými, takže šlo místy o ústa, na železniční zastávku Samopše. Pod zastávkou jsme po úzkém mostě překonali Sázavu a na druhém břehu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Většina se vydala pěšinou kolem Sázavy na ubytovnu, my s Milkou vedeni Ládínkem, po silnici do prudkého kopečka přes Mrchojedy a Samopše. Na ubytovnu jsme dorazili téměř současně. Slávkovi se podařilo zorganizovat hadici s vodou na hrubou očistu bicyklů a tím sobotní okruh skončil.
Večer se opět pokračovalo ve "společenské" místnosti na ubytovně.
V neděli většina vyrazila k domovům, jen Milena s Pavlem a Švestka se Slávkem ještě vyrazili pod vedením Ládínka do Sázavského kláštera.

Tímto ještě jednou děkuji Ládínkovi za krásné trasy a ostatním za přátelskou atmosféru a veřejně slibuji, že se budu snažit, aby podzimní sraz v Lednicko-valtickém areálu, jehož pořádáním jsem byl pověřen, byl pro všechny příjemným zážitkem, na který budou rádi vzpomínat



Graf sobotní trasy